Nejvyšší a zároveň nejdostupnější stolová hora ČR

Výlet na Sněžník se dá pojmout různě, třeba vyrazit vlakem do Děčína a z Pastýřské stěny se vydat po červené přes Koňskou hlavu. Můžete sednout na silniční kolo a vyjet z Děčína až nahoru po hladké asfaltce. Autobus z Děčína nebo z Jílového vás doveze až do obce Sněžník, odkud se pomalou procházkou po zpevněném povrchu dostanete k rozhledně zhruba za třičtvrtě hodiny. Samozřejmě se dá přijet autem na parkoviště Sněžník a na vrchol si vystoupat jen tak nalehko.
                 

Na Sněžníku je nejen nejlepší výhled a nejhladší cesta, ale také nejčistší vzduch. Připravte se, že tu většinu času pěkně fouká. Možná tudy, jak se mezi místními říká, vanou vzdušné proudy až od moře, ale to neznamená, že by nebyly studené, takže čepici s sebou, a to nejen v zimě!

Cestou nahoru ze západní strany se vám ještě před vrcholem naskytne možnost odbočit na vyhlídku, které se říká Drážďanská. Nenechte si ji ujít. Je to jedno z mála míst v republice, kde si budete připadat jako na skalním útesu nad mořem. Drážďanská vyhlídka je navíc výjimečná tím, že se táhne po značné části severozápadního úbočí Sněžníku, takže se na ní nebudete mačkat s davy jiných návštěvníků. Jsou tu stoly a lavičky, a i samotná skála je v těchto místech plochá, ano, doslova jako stůl, takže ideální místo na piknik s výhledem na Saské Švýcarsko.    

Na vrcholu Sněžníku se můžete buď složit do bufetu nebo vystoupat ještě celkem o 33 m výš, a to díky rozhledně, která v roce 2024 slaví 160 let od svého vzniku. Postavena byla hrabětem Thunem jako trigonometrický (tedy geodetický orientační) bod, podle kterého zeměměřiči zaměřovali krajinu monarchie a sousedních států. Rozšíření stavby pro účely rozhledny bylo od hraběte milým gestem navíc pro místní turistické spolky. 

Lesy na Děčínském Sněžníku jsou výjimečné svou skladbou – rostou tu hlavně břízy, modříny, a jeřabiny, a mezi nimi občas legračně trčí smrky. Kdo neviděl, jak kvete modřín, vydá se na Děčínský Sněžník v jarních měsících a užasne nad jemnou krásou sytě růžových až fialových šištic. Podlaha lesa mimo cesty je pokryta hustými travnatými polštáři, přes které se jen tak nedostanete, snad jen v zimě na běžkách nebo sněžnicích, což je dobře, protože v národním parku se mimo cesty co? No přece nechodí!